Monolog k minifilmu "Ride"

11. října 2012 v 15:42 |  Magazíny, skeny
Níže si můžete přečíst oficiální monolog, který se objevil při promítání minifilmu. Netuším, jestli se to rozdávala na letácích, nebo něco podobného, ale zřejmě ano. Překlad se tu objeví o víkendu. ;)

image host image host

(Za sken vděčím delreylane.com)

___________________________________________________________

Byla jsem v zimě svého života - a ti muži, které jsem potkala během té cesty byli moje jediné léto. V noci jsem usnula s vizí, jak s nimi tancuji, směju se a pláču. 3 roky v řadě bytí na nekonečném turné a moje vzpomínky na ně byli jedinou věcí, které mě drželi, a byli mými jedinými šťastnými časy.. Byla jsem zpěvačka, ne zrovna populární, která jednou měla sen se stát vynikajícím básníkem - ale při nešťastné řadě událostíse zdáli tyhle sny přerušené a rozdělené jako miliony hvězd na noční obloze, které si přeji znovu a znovu - blískající se a zlomené. Ale opravdu mi to nevadilo, protože jsem věděla, že to bere všechno a pak to ztrácí, aby jste věděli, co je opravdová svoboda.

Když lidé, které znám, zjistili co jsem dělávala, jak jsem žila - ptali se mě proč. Ale nemá smysl mluvit s lidmi, kteří mají domov, nemají vůbec představu, co to je hledat bezpečí u ostatních lidí, pro domov kdekoliv složíte svojí hlavu.

Vždy jsem byla neobvyklá holka, moje matka mi řekla že mám chameleonovou duši. Žádný morální kompas ukazující na sever, žádná pevná osobnost. Jen vnitřní nerozhodnost široká jak vlnění oceánu. A když říkám, že jsem neplánovala žít tímto způsobem, lhala bych - protože jsem se narodila abych byla tou druhou ženou. [Nepatřila jsem nikomu - kdo patřil všem, kdo neměl nic - kdo chce všechno se zapálením do každého zážitku a s posedlosti pro svobodu, která mě děsila do té míry o které ani nemůžu mluvit - a odstčila mě ke kočovnému bodu šílenství, to oboje mě oslnilo.

...

Každou noc jsem se modlila abych našla lidi - a konečně jsem našla - na otevřené cestě. Neměli jsme co ztratit, neměli jsme co získat, poničem jsme už netoužili - kromě dělání z našeho života uměním.

ŽIJ RYCHLE. ZEMŘI MLADÝ. BUĎ DIVOKÝ. A UŽÍVEJ SI.

Věřím v to co Amerika bývala. Věřím v osobnost, kterou jsem se chtěla stát, věřím ve svobodu otevřené cesty. A moje motto je stejné jako vždy - *Věřím v laskavost cizinců. A když jsem ve válce sama se sebou - Jedu. Jenom tak jedu.*

Kdo jsi? Jsi ve styku se všemi tvými nejtemnějšími fantaziemi. Vytvořil jsi život pro sebe, kde jsi svobodný je prožívat?
Já ano.
Jsem zk*rveně šílená. Ale jsem svobodná.
___________________________________________________________
Překlad © lanadelreyfans.blog.cz. Kopírujte prosím se zdrojem.
 


Komentáře

1 john | Web | 11. října 2012 v 18:29 | Reagovat

úžasný monolog! moc se mi to líbí a už se nemůžu dočkat videoklipu! bude to určitě bomba :)

2 Teret | 15. října 2012 v 12:42 | Reagovat

Fantastické a do klipu se to parádně hodí :). ♥ Lana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama